Vítejte! Jmenuji se Pavel Kinšt. Jsem fotograf, cestovatel a nejšťastnější jsem, když mohu zachytit Vaše jedinečné chvíle
Děkuji, že jste zavítali na mé stránky a dovolte mi říct pár slov, abych se představil.
Narodil jsem se v osmdesátých letech v Podkrušnohoří, kde stále žiji. Samotné fotografii se věnuji od dětství, první fotoaparát jsem dostal už v osmi letech. Samozřejmě to nebyl výkřik nejmodernější techniky, byl to automatický kompakt tehdy ještě kinofilmový. S ním jsem začal pořizovat první snímky, tenkrát asi jako každý hlavně na výletech a dovolených s rodiči.
Intenzivněji jsem se začal fotografování věnovat kolem roku 2010, kdy jsem koupil svou první zrcadlovku Nikon D90. Byla skvělá, sloužila mi věrně pár let. Od té doby jsem prostřídal pár dalších modelů a spoustu skel, ale Nikonu jsem zůstal věrný dodnes. Tehdy jsem začal jako většina kolegů fotografů krajinářskou fotografií, časem přibylo portrétní focení a focení svateb.
Svatební fotografie je jedna z mých nejoblíbenějších disciplín. Rád zachycuji všechny ty pozitivní emoce, které svatební den provází. A pocit, když můžete novomanželům předat povedenou zakázku a vidíte jejich nadšené reakce, je prostě maximálně naplňující. Proto jsem se rozhodl vydat se cestou svatebního fotografa.
Na rozdíl od té „většiny“ kolegů jsem ale zůstal věrný i krajině. Jde to ruku v ruce, protože miluji pohyb venku a miluji fotografii. Venku znamená cestování, spaní pod širákem, chození po horách, po krajině. Nikdy se mi neomrzí východy a západy slunce, nikdy se neokoukají zajímavá oblaka, barevně nasvícené vrcholky, vždycky budu vnímat krásně pochmurnou atmosféru podzimních mlh. Při pořizování fotky zapomínám na okolní svět. Jen připravit, nastavit, zmáčknout spoušť a zachytit ten jedinečný okamžik. Proto mi stojí za to nosit na zádech dvacetikilový batoh, trmácet se s ním do kopců a vstávat ve čtyři hodiny ráno.
Rád se s Vámi o všechny ty momenty podělím prostřednictvím fotografií a doufám, že se sem budete rádi vracet.
„To see the world, things dangerous to come to, to see behind walls, draw closer, to find each other, and to feel. That is the purpose of life.“
The Secret Life of Walter Mitty