Jak fotím
0

aneb o čem pro mě focení je…

 

 

Co používám za techniku?

Nechtěl jsem se nikdy moc rozepisovat o tom, jakou používám fototechniku. Často mi přijde, že někteří fotografové jsou příliš zaměření na techniku a obsah jde trošku stranou. Tím ale nechci říct, že by technická stránka nebyla důležitá, naopak. Cením si snahu autorů, kteří se v obou směrech snaží přiblížit k dokonalosti. Když to vezmu zkráceně, používám zrcadlovky značky Nikon (na bezzrcadlovku zatím nedozrál čas), k tomu disponuji řadou objektivů různých značek (např. Tamron, Nikon, Samyang…). Používám zoomy i pevná skla, k nim cirkulační i systémové filtry. V inventáři mám externí blesk (jehož použití se bráním zuby nehty), samozřejmě stativ, disponuji i nějakými světly, odraznými deskami a plátnem.

 

 

Jak fotím krajinu?

Vždy jsem obdivoval krajinářské snímky a jako neznalého mě fascinovala světla v noční fotografii. Říkal jsem si: „To musí být ten rozdíl mezi kompaktem a drahou zrcadlovkou. S tou už přece tu noční scénu musím vyfotit pohodlně z ruky, zachytit všechny ty barvy a světla.“ O nějakém stativu jsem neměl ani potuchy… A tak jsem si koupil první zrcadlovku. Na tu dobu pro mě ohromná investice a řekl jsem si, že když už jsem utratil tolik peněz, musím se naučit ji ovládat. Tak jsem přepnul na manuál.

Zpočátku jsem nadšeně fotil všechno, co mě zaujalo, kdykoliv a kdekoliv. Bylo to takové to období, kterým si projde asi každý. Vyfotíte stovky fotek a ona se z nich jedna povede. Postupem času, jsem se víc a víc snažil pracovat s přirozeným světlem a vybírat si denní časy, začal jsem vstřebávat základy kompozice. Fotil jsem nahodile, když se mi zrovna chtělo. Postupnými krůčky jsem začal pronikat do tajů post-procesu a editace fotek.

A jak fotím dnes? Snímky plánuji. Dlouho vybírám objekt, který bych chtěl nafotit. Trávím hodiny ponořený do map, snažím se předvídat odkud a kam v určitém období pronikají sluneční paprsky. Snažím se předvídat počasí z různých radarů, předpovědí, sleduji Český hydrometeorologický ústav. Na místě trávím čas hledáním kompozice a nakonec odjíždím s jednou fotkou. Dost často ale také s prázdnou a na místo se vracím později. Všechny tyhle činnosti jsou součástí procesu a baví mě všechny stejně. Je to takový projekt. Samozřejmě, občas také něco vyfotím spontánně. Zejména během cest do zahraničí, kdy člověk nemá prostor vracet se na jednou místo co týden dva měsíce v kuse. Dávno jsem pochopil, že výsledek je lepší, když se jde tomu štěstíčku trošku naproti 🙂

 

 

Portréty svatby a jiné

V tomto případě není úplně o čem psát. Pokud se jedná o reportáž, musím akceptovat podmínky, jaké jsou. Platí, že rád používám širší ohniska a snažím se dostat co nejblíže k objektu a jen občasně vypíchnu nějaký objekt teleobjektivem, abych rozbil monotónnost fotografované série. Tento přístup uplatňuji u street, u svatební fotografie a u reportáží obecně.

U venkovních portrétů mám rád oblohu pod mrakem a její krásně rozptýlené světlo. To pomůže eliminovat stíny. Čemu se ale ve venkovní scéně vyhýbám jak čert kříži, je použití blesku. Vždy preferuji přirozené světlo a radši stíny ponechám, nebo použiji odraznou desku pro vyplnění, než abych použil externí blesk. Ten je z mého pohledu příliš brutální a narušuje přirozený vzhled.

Co na závěr? Hlavně nepropadnout sebeklamu a sebeuspokojení. Cesta k dokonalosti je dlouhá, cíle nejspíš nikdy nedosáhnu, sotva jsem vykročil. Hlavní je na sobě pořád pracovat, snažit se zlepšit a mít trošku kritický pohled sám k sobě. V tomto případě opravdu platí, že i cesta může být cíl 🙂