Grónsko. Největší ostrov světa, u většiny lidí evokující představu o nehostinném místě, kusu ledu, kde žijí Eskymáci v Iglú neustále ohrožováni ledními medvědy. Poprvé jsem se sem podíval v roce 2012. V té době jsem o této zemi v podstatě nic nevěděl, byla to moje první větší cesta za oceán, můj outdoorový a fotografický start. Vyrazili jsme s partou kluků k Russellově ledovci, spali v grónské divočině, bylo to fajn dobrodružství. V té době jsem se dozvěděl že existuje nějaký Arctic Circle Trial. Trasa Z Kangerlussuaqu (případně z ledovce) do pobřežního Sisimiutu. 160 – 180 km grónskou krajinou, bez civilizace, s jídlem a pitím na zádech.
Jedenáct let uběhlo a nakonec na něj došlo. Nechci psát tenhle text a popisovat cestu den po dni. Takových textů je dnes na spousta a popravdě mě ani nenapadá, jak poutavě popsat dny pochodu krajinou, kde je největší rozptýlení polární liška, nebo sob na horizontu. Výhledy jsou krásné, ale slovně nepřenositelné, ostatně jako celá zkušenost.
Napíšu tedy alespoň pár řádků o tom, co člověka na trailu čeká, na co se musí připravit, jak si trasu rozvrhnout, co si určitě vzít s sebou.
Přílet do Kangerlussuaqu
Do Grónska se nejjednodušeji dostanete přes Kodaň, odkud létají přímé lety. Oproti roku 2012 už jsou lety posíleny a v létě 2023 odlétala dvě letadla denně Do Grónského Kangerlussuaqu.
Kangerlussuaq je dopravní uzel Grónska. Je to malá osada nad polárním kruhem vybudovaná kolem mezinárodního letiště. V současnosti je to jediné letiště, kde mohou přistávat velká letadla. Jeho význam bude postupně slábnout, protože se už teď staví nová letiště v Ilulissatu a v Nuuku.
Ideální tu strávit pár dnů na aklimatizaci a doplnění zásob. Pokud jdete ve směru Kangerlussuaq – Sisimiut, můžete v místním marketu doplnit potřebné věci včetně plynových kartuší. O ty je ale zájem, takže se může stát, že nebudou k dispozici. V tom případě doporučuju projít místní lodže. Hikeři v nich nechávají načaté kartuše, které nespotřebovali. Pokud neseženete v obchodě, projděte je a najdete i téměř plné. Bez plynu nebudete.
Pokud se chcete zabavit, můžete podniknout pár výletů. Osobně doporučuju Point 660 na ledovci. Někteří považují tento bod jako start trailu, tak si zaplatí výlet, nechají se tam odvézt a pokračují do Sisimiutu. Za výlet to každopádně stojí, i pokud plánujete start v Kangerlussuaqu. Krajina kolem ledovce je krásná, ledovec majestátní a místní průvodce Vám samozřejmě řekne spoustu informací o okolí města a jeho historii.
Arctic Circle Trail
Kdy jet?
ACT se obvykle plánuje od června do září. Nejvíce lidí jezdí v červenci a říká se, že od srpna díky klesajícím teplotám ubývá hmyz. Já byl v Grónsku dvakrát, poprvé v červnu a podruhé právě v srpnu a osobně jsem ve výskytu hmyzu nepozoroval rozdíl. Byl všude a bylo ho hodně. Bez moskytiéry nejezděte, funkční repelent koupíte na místě.
Průběh trasy
ACT začíná v Kangerlussuaqu a končí v Sisimiutu, případně opačně. Někteří lidé si ji protahují a začínají u Point 660 na ledovci. Pokud jdete z Kangerlussuaqu, můžete využít situaci a prodloužit si výlet o jednodenní plavbu po moři na sever do Ilulissatu. Samotná plavba je zážitek. Budete pozorovat ledové kry někdy i majestátních velikostí a s trochou štěstí uvidíte i velryby. Určitě to za to stojí.
Co se týče časové náročnosti trasy za Kangerlussuaqu do Sisimiutu, projdete ji za devět dnů, pokud jdete od chaty k chatě. Cestou jsem ale potkal i hikery, kteří ji prošli za šest dnů od ledovce do Sisimiutu – přes 200 km. Stanovat můžete na jakémkoliv příhodném místě, tak záleží na vás, jak si to rozvrhnete. Část trasy (cca 25 km) se můžete s trochou štěstí svézt na kánoích. Na ty narazíte mezi Katifikem a Canoe Center. Pokud budete mít kliku a nebudete mít protivítr, může to být po desítkách kilometrů v nohách vítaná změna. My to štěstí neměli a na volnou kánoi jsme nenarazili.
Náročnost trasy se udává jako 3,5 z 5, kdy se za nejnáročnější faktor považuje hlavně nutnost nést jídlo na deset dnů. Tenhle ukazatel je třeba brát s rezervou. My jsme trail šli po extrémně deštivém červenci, kdy byla celá oblast podmáčená. Z trasy byl v padesáti procentech potok, případně bažina. Vlastně všechna místa, kde by se člověk normálně procházel cestičkou, kochal se panorámaty, byla pod vodou a cesta do kopce byla vysvobozením. Šli jsme rychlostí 2-3 km v hodině, přeskakovali z drnu na drn, z kamene na kámen, nebo se po kotníky brodili v blátě. V tomhle případě bych to s klidem o půl hvězdy povýšil. A když potom jdete tímhle terénem v dešti, to už musí být vyloženě „radost“.
Co si zabalit s sebou?
Vzhledem k nepředvídatelnosti počasí si určitě připravte dobrou obuv. Boty, co vás podrží. Je jedno, jestli chodíte v lehkých botách a nepromokavých ponožkách, nebo preferujete vysokou těžkou bytelnou obuv. Vezměte si takovou, o které víte, že to v ní zvládnete i v mokru a v zimě. Neberte si rozhodně nízké lehké boty jen proto, že jsou pohodlné a lehké, když víte, že vám můžou protéct a nebudete mít možnost mít nohy v suchu. Máte-li kožené boty, rozhodně není ani od věci si přibalit vosk. Ta malá krabička už nikoho nevytrhne.
Spát můžete venku kdekoliv. Neplánujte si ale cestu s tím, že budete spát výhradně v chatách. Na trase jsou rozptýleny desítky až stovky lidí, takže se může snadno stát, že chaty budou plné. Stan je jistota. Já měl tarp a vešli jsme se do něj pohodlněji než do stanu. Tarp vás sice neochrání před hmyzem, není tak bytelný, odolný proti větru, ale i v něm se dá a i s podlážkou váží kilo. Co se hmyzu týče, v srpnu teplota po desáté večer spadla a všechna ta havěť se schovala. Do té doby se pod ním člověk moc nezrelaxoval. Byla to moje volba, nízká hmotnost převážila zápory.
Ze stanů jsou určitě lepší ty se samonosnou konstrukcí. Určitě to zjednoduší život, ne vždycky narazíte na plácek, kam pohodlně zatlučete kolíky. Vlastně jich je mimo tábořiště poměrně málo. Co se týče spacáku, radši volte také teplejší, ve kterém vám nebude zima, ani když teplota spadne lehce pod nulu.
Oblečení volte v závislosti na období. Každý, kdo se na podobnou akci vypraví, by měl mít nějakou zkušenost, tak nebudu radit, kolik si máte připravit ponožek. Někdo jede ultralight, někdo má rád svůj komfort. Při přípravě vybavení každopádně počítejte s tím, že od druhé poloviny srpna může napadnout i sníh… Co jsem měl za sebe:
- 1x triko merino s krátkým rukávem
- 1x triko merino silnější s dlouhým rukávem
- 1x mikina bez rukávů
- Jako svrchní vrstva bunda Gore-tex
- Jedna zateplovací bunda
- Soft-shel kalhoty + nepromokavé návleky
- 4x trenýrky + 4 páry ponožek + 1 spodky na spaní
- Kožené boty
- Skinners na brodění
- Čepice
- Slabší rukavice
Co se jídla týče, počítejte s tím, že cestou není šance doplnit někde zásoby. Vodu řešit nemusíte, dá se pít z každého velkého jezera, potoka… Jídlo ale musíte nést na zádech, proto doporučuji dehydratovanou stravu. Ovesné kaše, proteinové tyčinky, rýžové kaše, oříšky, sušené ovoce a jako hlavní jídlo posloužilo Adventure menu (odkaz ZDE). Pokud máte v batohu váhovou rezervu, doporučuju si vzít třeba slabší šišku nějakého tvrdého suchého salámu pro rozbití stereotypu. Já ho obvykle kvůli velké váze fototechniky nemám. Sám si jídlo balím do sáčků po dnech což doporučuju pro lepší kontrolu. Můj běžný denní příděl:
Snídaně: Dva sáčky ovesné kaše + čaj
Svačina: Proteinová tyčinka + sušené ovoce
Oběd: instantní polévka od Adventure menu (ne vždy, většinou jednou za dva až tři dny)
Odpolední svačina: Proteinová tyčinka + sušené ovoce
Večeře: Adventure menu (1-2 porce)
Na co se na trase těšit?
Hlavně na absolutní klid. Ze začátku ho občas přeruší vzdálený zvuk letadla do Sisimiutu, ale i tyhle zvuky za pár dnů utichnou. Cestou budete procházet nádhernou, syrovou a drsnou krajinou, která je rájem pro každého geomorfologa. Uvidíte nejspíš i pár zvířat. Hlavně soby, lišky, zajíce, pižmoně, na obloze občas můžete vidět i orly. Polárních medvědů se není třeba bát. V této oblasti se nevyskytují a v létě je tam na ně moc vedro.
Občas se nezapomeňte zastavit a kochat se, myslete chvíli jen na přítomnost. Dýchejte ten svěží čerstvý vzduch a užijte si tu čistou vodu, kterou můžete nabrat z potoka nebo každého většího jezera.
Sisimiut
V Sisimiutu končí jedna krásná etapa. Trail je trail… Každopádně i ve druhém největším grónském městě se zabavíte, je to fajn zastávka, šance pro náhled do života místních. Pro mě osobně to ale není místo, kde by člověk strávil týden.
Pro Evropana je určitě zajímavá část města „Dog Town“. Ten v podstatě nemůžete minout. Je to oblast za městem, kde místní nechávají své psy ze psích spřežení. Je to takové neutěšené místo, které rozhodně nebude nic pro útlocitné pejskaře, nicméně je to rozhodně autentická část Grónska a zdejšího života. I když místní mají ke svým psům vztah, stále je berou hlavně jako užitková zvířata.
Po týdenní túře divočinou určitě každý ocení obchody, kde doplní zásoby. A tady seženete opravdu všechno. Můžete si koupit kus čerstvého tuleně, velryby, uloveného pižmoně, nebo v některé z restaurací ochutnat tradiční grónská jídla. Pokud sháníte suvenýry, určitě narazíte na pár obchodů a dílen. V dílnách ale pozor na to, co kupujete. Šperk ze zubů nebo drápů medvěda je sice originální suvenýr, nicméně jeho vývoz je zakázaný a pokud ho u vás cestou do Evropy najdou, v lepším případě ho pouze zabaví.
O případné rozptýlení se vám postará pár místních barů, najdete tu muzeum, případně pár agentur, které Vám za nemalý peníz zprostředkují nějaký zájezd po okolí, v zimě si užít psí spřežení, v létě si můžete zapádlovat na kajaku a podobně. Cestou jsem viděl, jak se za městem staví lyžařské centrum, tak i v zimě přibyde pár aktivit. Jestli je to dobře, to nevím.
Ilulissat
Ilulissat byl pro nás posledním prodloužením treku. Pokud byste se sem rádi podívali, zvolte trasu z Kangerlussuaqu do v Sisimiutu. Tam se nalodíte na loď a za nějakých 16 hodin budete na místě. Palubní lístek si doporučuji zarezervovat předem (odkaz ZDE). I samotná plavba je zážitek. Čím severněji budete, tím víc uvidíte obřích ker. Je i velká pravděpodobnost, že narazíte na velryby. My to štěstí měli.
Samotný Illuslisat je třetí největší město v Grónsku. Bylo založeno v roce 1741 Jakubem Severinem, který měl údajně české předky, takže je tu i malá česká stopa. Je to rodiště významného polárníka Knuda Rasmussena. Můžete tu dokonce navštívit jeho rodný dům. Městečko je unikátní svou polohou u ledovcového fjordu, místa, kde ledovec zasahuje až k oceánu. Už jen samotný ledovec je majestátní a fjord plný ledových ker vyrazí člověku dech.
Aktivity se tu dají provozovat vesměs podobné jako v Sisimiutu, v obou městech ale našinec musí sáhnout dost hluboko do kapsy. Pro nás už to byla jen poslední zastávka, strávili jsme zde jednu noc a po trailu a Sisimiutu rozhodně nemám pocit, že by to bylo málo. Určitě doporučuju procházky kolem fjordu. Jsou ve třech variantách lišící se délkou. Nejdelší zabere pár hodin, jdou po schůdné stezce a dřevěných chodnících. Výhledy na fjord jsou nádherné. Cestou můžete na vštívit moderní expozice v Icefjord Center (odkaz ZDE). Cestou projdete i Dog Town podobný jako v Sisimiutu, možná trošku menší. Celkově je tu velmi znát vzrůstající cestovní ruch. Probíhá tu hojná výstavba, mimo jiné tu bude stát další letiště pro mezistátní lety.
Na závěr se můžete v létě vykoupat v moři, ale doporučuji asi jen velkým otužilcům. Já šel do vody po kolena celkem to bolelo. To byl také náš poslední zážitek. Pak už jen odlet přes Kangerlussuaq a zpátky do Evropy plánovat další dobrodružství.
Více fotografií si můžete prohlédnout v oficiální galerii ZDE